O nedokončenosti, každodennosti a ne-postoji.

V člověku existuje aspekt, říkejme mu archetyp Architekta, který má sklon dokončit, vyrovnat a uzavřít každou rovnici (rozuměj situaci, událost). Touží vyřešit každou neznámou, kterou najde. To je však způsob, jakým se zároveň posiluje a rozmnožuje Stín. Je-li naším vnitřním procesem (Architektem) vyrovnán, je tím naplněn – tj. je replikován na druhou stranu rovnice. Stín je velmi lákavé sousto pro Architekta neboť úmyslně přichází nedokončený (a tedy nesnesitelně nedokonalý). A Nedokončenost – to je jiné jméno pro Stín.

aneb o Pravém Jménu, Díle Člověka a Nesmrtelnosti

"Otázka tedy zní: Jak potkat smrt? Jak připravit prostředí proto, aby člověk mohl potkat a zažít smrt, či dokonce potkávat a zažívat smrt? Potkat smrt znamená potkat své vlastní nadání, osvobodit svůj dar." (30. 10. 2010 z korespondence s Lumírem Kolíbalem)

Na podzim roku 2010 jsem formuloval Čtyři Skutečnosti. Tyto Skutečnosti tvoří Úplnost a současně popisují cestu lidské duše, která je počata a vyrůstá v lůně nevědomí, aby později skrze své rozvinutí a poznání svého tvaru, našla svou Tvář, manifestovala své Jméno a stvořila nový svět, jenž je jejím Dílem.

Přítomnost je tělesná a neexistuje v ní čas. Pouze mysl může prodlévat v přítomném čase, který je, sám o sobě, jejím konceptem. Přítomný čas však není přítomnost. Když se člověk ponoří do sebe a uvolní se fyzicky i psychicky ze všeho, co bylo, je a bude, prožívá bytí zcela bezprostředně. Je skutečně přítomen. Přítomnost je stav blaženosti a bezčasí. Je to také stav samádhi (jednoty s posvátným, božským).

Moc tvořit je dána schopností si přát. Podívejme se dnes na tuto opěvovanou, mnoha knižními tituly poctěnou i zneuctěnou a mystérii zahalenou schopnost čarovat.

ANEB O VLASTNÍCH HRANICÍCH, SEBEÚCTĚ A ARCHETYPU OBĚTI

„…jsme teď ale kvalitními texty zavaleni a nové spolupráce nenavazujeme.“

Někde uvnitř člověk touží být "zavalen". Pokud je zavalen navíc něčím kvalitním, pak to zní jako příslib nebe. V islámském nebi jsou harémy plné krásných panen. Lidé si však vytvářejí různá "nebe". Mohou se nechat zavalit penězi, přáteli na facebooku, objednávkami, krásnými slečnami, sličnými muži, produkty, značkami, atp. Dokážeme si vytvářet také různá pekla, kde jsme zavaleni prací, povinnostmi, různými názory, přesvědčeními, nemocemi, léky, vírou v to či ono. A co je pro jednoho nebe, může se druhým jevit jako peklo a obráceně.

Jak zmíněná tak i ta nezmíněná nebe a pekla jsou pseudostavy. Jsou to projevy nerovnováhy a jejich výsledkem je ztráta spojení – tedy vnímavosti a citlivosti – a to především k sobě samým. Jsou jakýmsi sebe-klamem. Velmi dobře to ilustrují vztahy chudých a bohatých, mocných a prostých lidí. Na tento případ se dobře hodí jeden orientální příběh O hladovém kaftanu.

(...dál naleznete celý článek vč. příběhu O hladovém kaftanu)

ANEB O PRODEJCÍCH ŠTĚSTÍ, VZPOUŘE VLASTNÍ DUŠE A FUNDAMENTALISMU A OPORTUNISMU PROVÁZEJÍCÍM DUCHOVNÍ ZRÁNÍ.

„Neposlušnost a vzpoura v chování člověka nezřídka vyjadřuje jeho potřebu absolutní autority, které by mohl důvěřovat.“

Zamýšleli jste se někdy, proč lidé čtou literaturu sebe poznávání a sebe vzdělávání? Proč čtou články s nadpisy typu 10 způsobů jak k věcem přistupují úspěšní lidé, 8 trestuhodných lží kterými rodiče plní dětské hlavy? Proč si kupují knihy jako Tajemství, Jak být úspěšný a bohatý, Jak získat deset návyků vůdčích osobností?

Lew Paz k tématu velmi výstižně píše: Mnoho lidí se stalo populárními, protože hovoří a píší v redukcionistickém stylu, kterým ukazují to, co je komplexní a děsivé ve světle úhledných, nevzrušených formulací, kterými popisují, o čem že to spirituální růst vlastně je. Tucty těchto New Age autorů by mohli vydat svá díla společně v jedné velké knize s názvem: „Jak si být vědom hlubin vlastního Bytí bez toho, abyste narušili rutinu vašeho pohodlného života.“

ANEB JAK SE LÉČÍ VÍRA A DŮVĚRA.

Jaké podmínky klademe svému štěstí? Podívejme se na to očima dětí. Každý máme v sobě své malé dítě. Když budeš hodný, pracovitý, trpělivý atp, pak ti koupíme zmrzlinu. Když ještě chvilku vydržíš, už tam budeme a dáme si jídlo. Když to, pak ono. To je syntaxe počítačového programování. Ta úplně nejzáklanější: <if… then>.

A co na to štěstí? Poslouchejte. Co říká? Co potřebuje? Je ticho, že? Nic se neozývá.

Zenový mistr říká: musíš si věřit na sto procent! Ptá se vás. A vy přemýšlíte, mám jít doleva nebo doprava? Přijde rána. Bác! Auuu! Máš to?! Doleva nebo doprava? Zůstat nebo jít? Počkat nebo začít? Když udělám to a to, stane se potom, co si přeji? Být či nebýt? Je to otázka víry nebo důvěry? Hádejte! Rychle, než přijde další rána! Co je to? Co je to?!

(článek pojednává o moudrosti souhlasu a nesouhlasu, o jazyku nevědomí ve vztahu k dětem v nás i kolem nás, hledání štěstí a překonání falešných představ a vzorců, jimiž vytváříme utrpení)

ANEB O RYBĚ A PAPÍROVÉM DRAKOVI.

Jak to udělat, aby si dítě pravidelně čistilo zuby, připravovalo se poctivě do školy, vstávalo ráno včas a nechodilo pozdě? Jak vést své děti k zodpovědnosti? K napsání článku mě inspirovalo video, ve kterém se jeden z moderních a populárních směrů výchovy dětí snažil dát odpověď na otázku: jak zařídit, aby děti braly školu zodpovědně.

Odpověď, jak už to tak bývá, je přítomna v otázce samotné. A už samotný způsob její formulace v sobě obsahuje prvek manipulace a svévole.

Představte si to jako v pohádce. Je hluboká noc. Princ spí a zdá se mu sen. V tom snu za ním kdosi přijde, něco mu poví, možná něco předá nebo možná je ten sen podoben úchvatnému obrazu. Může mít podobu krásné princezny, hrozivého draka, nebo času sucha a nouze. Když se ráno vzbudí do svého důvěrně známého světa, sen vyprchá. Ale princ se necítí ve své kůži. Něco se změnilo, avšak on neví co. Hluboko v jeho duši se zrodila výzva. A žádá si pozornost. Princ si svůj neklid snadno vysvětlí jako rozrušení z ranního lovu, nebo únavu z nedostatku spánku. I my si rádi věci vysvětlujeme, aby nám daly pokoj. A prožívá dál svůj obvyklý den. Jenže výzva neodešla, čeká. Přišla a nejde ji setřást zatřepáním hlavy. Lecjaká zdůvodnění se jí mohou postavit do cesty, ale ona je obejde. A objeví se znovu, zaklepe na dveře, vetře se do pocitů, do myšlenek. Tentokrát silněji.

... (pokračování článku)