O nedokončenosti, každodennosti a ne-postoji.
V člověku existuje aspekt, říkejme mu archetyp Architekta, který má sklon dokončit, vyrovnat a uzavřít každou rovnici (rozuměj situaci, událost). Touží vyřešit každou neznámou, kterou najde. To je však způsob, jakým se zároveň posiluje a rozmnožuje Stín. Je-li naším vnitřním procesem (Architektem) vyrovnán, je tím naplněn – tj. je replikován na druhou stranu rovnice. Stín je velmi lákavé sousto pro Architekta neboť úmyslně přichází nedokončený (a tedy nesnesitelně nedokonalý). A Nedokončenost – to je jiné jméno pro Stín.
Tyto tendence v člověku patří mezi ty nejjemnější a velmi obtížně rozpoznatelné. Tak např. když máme špatnou náladu nebo vnímáme něco jako nepříjemné či bolestné, snažíme se s tím „něco udělat“. Toto „něco udělat“, které pochází od Stínu a vzniká díky Stínu, se také ve Stín obrací. Odsud pochází ona skutečnost, že ti, kteří usilují o štěstí, vytvářejí neštěstí, ti, kteří usilují o zdraví, vytvářejí nemoc.
Stín musí být rozpoznán a ponechán sobě samému. To je jádrem každodennosti. Každodennost vychází zevnitř, ze situace, tedy z přítomnosti. Podle toho se pozná. Dokončení Nedokončenosti tkví v jejím rozpoznání a současně v postoji ignorace vůči jejímu působení. Jak jsem napsal, když nás něco trápí, máme tendenci snažit se s tím „něco udělat“. Zdrojem té snahy je Nedokončenost. Impuls pochází pouze zvenčí. Avšak když ve správný čas a na pravém místě vstaneme a uděláme, co je třeba, je to dokončenost, úplnost, dokonavý stav. Jeho zdrojem je naše nitro, které zaujalo správný vztah k situaci.
Ne-usilování a plynutí s proudem lze snadno zaměnit s rezignací. Anglické resign je složené ze dvou slov, z nichž první označuje opak (re-) a a druhé značku či podpis (signum), a užívá se ve významu "vzdát se", "zrušit", "anulovat", a to zejména vzhledem k přítomné pozici. S nadsázkou lze říct, že rezignovat znamená odepsat se z přítomnosti - plavat proti proudu, jít proti (re-) sobě (signum: ve smyslu vlastní pečeti, vlastního otisku). Jinak řečeno rezignovat znamená potlačit realitu (přítomnost) a snažit se dělat věci po svém, bez ohledu na situaci – nevnímat ji – jít si, avšak slepě, „svou“ cestou.
Znakem moudrosti je dovolit Nedokončenosti být právě takovou, jakou je – tedy nedokončenou. Nechat ji otevřenou. Nedokončenost reprezentuje budoucnost. Nedokončit ji teď, znamená nechat si otevřené dveře do budoucna, volnou cestu. To je např. odvaha nezasahovat, i když máme obavy z výsledku – např. netlačit na ženu, ke které chováme city, aby nám vyjádřila svůj cit. Dovolit si mít u ní otevřené dveře, možnou budoucnost, budoucí možnost. Podobně se to má s touhou po dětech, s respektem k odlišným životním, filosofickým či náboženským postojům a určitě vás napadnou další paralely. Kde není respektována nedokončenost, vzniká tlak. A kde je tlak, vzniká protitlak. Není-li zmíněný mechanismus včas rozpoznán, vede taková situace ke sváru, utrpení a opakování utrpení.
Celé je to záležitost správného postoje. Rád užívám výrazu ne-postoj. Ukážu příklad: narazíme na nepříjemnost a naše emoce je, dejme tomu, zklamání a hněv. Postoj, který z toho plyne, může být často obviňující, útočný. Máme třeba chuť nadávat. To je automatický postoj. Alternativním krokem, který můžeme učinit, je vědomý postoj. Vědomý postoj je však pouze projevem racionalizace. Může znít např: Udělal jsem asi nějakou chybu, můžu se z ní poučit a příště to nepořádat; nebo: Ty lidi nevědí, o co přicházejí, když mě nepozvali; nebo: Nebudu to řešit, těm, co na mou přednášku přišli, to něco dalo. To vše jsou racionalizace. Jsou nápomocné, ale nejsou pravdivé. Každá z nich je „svým způsobem“ pravda, zároveň je však vždy pouze pravdou selektivní a omezenou, nahlíženou z jednoho konkrétního úhlu pohledu. Tím se dostávám k „vyšší dívčí“, kterou je zmíněný ne-postoj. Vychází z naší přítomnosti, nepromítá se do myšlenek. Je to čisté zření. Vzpomínám si, že zenový mistr Seung Sahn říkával: správná situace, správný vztah, správný čin. To je stejné porozumění. Najít jej můžeme pouze v sobě. Nemůžu vám jej "ukázat" slovem, je u vás. Ne-postoj je absolutním, celistvým vyjádřením, činem, chcete-li. To jste VY. Je to Musašiho „úder jediného rytmu“. Ne-postoj poznáte podle toho, že se vám na tváři usadí nezaměnitelný šibalský úsměv. .-)
Cítíte ho? Poznáváte se?