ANEB O RYBĚ A PAPÍROVÉM DRAKOVI.
Jak to udělat, aby si dítě pravidelně čistilo zuby, připravovalo se poctivě do školy, vstávalo ráno včas a nechodilo pozdě? Jak vést své děti k zodpovědnosti? K napsání článku mě inspirovalo video, ve kterém se jeden z moderních a populárních směrů výchovy dětí snažil dát odpověď na otázku: jak zařídit, aby děti braly školu zodpovědně.
Odpověď, jak už to tak bývá, je přítomna v otázce samotné. Již způsob její formulace v sobě obsahuje prvek manipulace a svévole. Jak jste sami nejspíš správně vytušili, skrývá se v onom "jak zařídit...". To nás vede k jádru omylu. Moderní přístup k dětem, založený na principu partnerství a absence "výchovy" v klasickém slova smyslu, v sobě obsahuje silný a pravdivý element. Zdá se však, že je s ním spojeno určité nepochopení, díky němuž celá záležitost a dobrý úmysl vede, lidově řečeno, z bláta do louže. Důvodem je fakt, že se věnuje tomu, co je sekundární a míjí to primární. V medicíně bychom řekli, že léčí projev nikoliv příčinu nemoci. To není dobré ani špatné – výrazně to však omezuje účinnost a užitečnost celého přístupu.
Samotné ne-vychovávání dětí je spjato s velmi starou ideou. Ve staré číně byl za vrchol lidského dosažení považován způsob, jemuž se říkalo wu-wej – tedy ne-činění. Moudrost zenu často zmiňuje přístup „nechat být“, jednat spontánně, jakoby mimochodem. Osobně užívám pojmu nezasahování. A vím, o čem mluvím, neboť jsem jej velmi dobře poznal skrze jeho opak. Vyrostl jsem v direktivním, nekompromisním prostředí, kde se netolerovaly žádné chyby a kde jsem musel být schopen dostát úrovně poslušnosti a současně odpovědnosti v míře dnes jen těžko představitelné. Doma tomu, s odstupem času, s úsměvem a nadsázkou říkáme sparťanská výchova a míníme tím onu spartskou. Jsem tedy dokonale obeznámen s disciplínou a schopností kontroly. A tak dnes umím na vše dohlédnout, všemu velet, vše zařídit a kontrolovat. To s sebou ale může nést velké nepohodlí a představuje břímě, které není příjemné ani nést, ani snášet. I proto jsem schopen velmi jemně rozlišovat mezi respektujícím a nerespektujícím jednáním. Nejde však o wu-wej, ani ne-vychovávání, jde o každého z nás.
Otázka tedy nezní „jak zařídit, aby děti braly školu zodpovědně“, ale spíš: jak zařídit, abychom ovládali své nutkání ovládat, řídit a mít vnější svět pod kontrolou? I to je stále ještě nesmyslná otázka, nicméně už nás vede blíž k jádru – k nám samým.
Co je to odpovědnost? Je to, doslova, schopnost odpovídat. Odpovědný je ten, jehož čin odpovídá situaci, tedy skutečnosti. Jinak nazřeno je to ten, kdo naslouchá, kdo vnímá, je bdělý ke své situaci. Ke své situaci - tzn. odpovědnost se vždy týká pouze nás samých. Odpovědnost “za druhé” nebo “k druhým” je vždy jen lží zakrývající touhu po moci a kontrole.
Budeme-li se bavit o dětech, pak v zásadě můžeme shrnout celou věc do několika málo bodů. Vést děti k odpovědnosti znamená být jim vzorem ve vlastní síle, spontánnosti a bdělosti. Nechme dětem odpovědnost a svobodu volby v rámci jejich života a světa. Dejme jim najevo, že vše má svou míru, a že je v pořádku, říct si o pomoc, když si nebudou vědět rady. A zůstaňme s nimi ve spojení. To neznamená nutně být s nimi fyzicky. Znamená to vnímat, co se děje, mít na vědomí, že děti procházejí procesem učení, procesem vlastní transformace. Když jsme na ně napojeni, projeví se to např. naším autentickým zájmem.
Ale pojďme zpět k nám samým. Jak zařídit, aby děti braly školu zodpovědně? Odtud jsme vyšli. Představme si tu otázku v jiném prostředí, např: jak zařídit, aby si naši zákazníci kupovali, co my prodáváme? A vida! To je věc, znát odpověď na takovou otázku! Jiné prostředí, stejný typ otázky, stejný nesmysl! Pojďme ale dál. Neboť tato zrůdnost má vícero tváří. Můžeme tu větu proměnit a přeložit např. takto: Jak zařídit, aby lidé kolem mě byli šťastní? Zen má k těmto ovládajícím otázkám svůj osobitý přístup a podává na tuto nemoc zvláštní lék: koan. Prší. Jak to chceš zastavit? Vidíte to? Cítíte déšť ve vzduchu? Slyšíte hrom a šumění padajícího deště? A co vy, kde jste vy? "Sakra!", zaklejete možná. "Proč já?!", postěžujete si. Možná vás i napadne: "Jak to zařídit, aby nepršelo?". To však už zní evidentně jako hloupost. Co tedy uděláte?! Rozumíte? Přijde muž do kláštěra a zapálí si cigaretu. Vyfukuje kouř a odklepává popel na sochu Buddhy. No tohle! Taková drzost! Jak to zařídíte, aby to nedělal? Zřetelně nerozumí své situaci. Jak napravíte jeho mysl? Když mu řeknete slovo, ten muž vás udeří. Je ohromně silný a sebejistý. Možná si myslí, že dosáhl osvícení. Jak projdete touto branou? Je to jedna z deseti bran jedinečného zenového mistra Soen Sa Nima. Má pro vás zvláštní druh pochopení a soucitu. Směje se vám do tváře. Padá vám na hlavu jako déšť.
Co uděláte?
Vaše děti kašlou na školu, ráno nevstávají, nepíšou si úkoly. "Vše" děláte za ně, nebo je do toho stále honíte. Pořád dokola. A moderní přístupy výchovy vám radí: dohodněte se s nimi, dejte jim odpovědnost, udělejte to a tamto a nedělejte tohle. Haha!
Co uděláte?
Přiznejte si to!
Přiznejte to.
Nevíte. Jste v koncích. Prší. Děti kašlou na školu a v pokojíku mají binec. Klienti se chovají jako byste neexistovali a ten náfuka v klášteře si myslí, že může klepat popel na hlavu Buddhy a ještě mu to projde.
Bože! Takový svět. Co tady dělám?!
Ano. Co tady děláme? Co kdybychom to všechno teď na chvíli nechali dělat někoho jiného? Co kdyby déšť si vzala na starost střecha, děti na starost jejich život? Co by nám zbylo k dělání? Podržte si tu otázku. Neodpovídejte si na ni laciné nesmysly, jako že nezbyde nic, nebo že zbývá tady a teď a podobné "bublinařiny", které nikam nevedou. Ta otázka je jako papírový drak. Sledujte ji. Táhne vás do oblak, míří do neznáma. Chce uletět. Jak toho draka držíte ve vzduchu? Jak to děláte?
Držíte-li pevně svého papírového draka, podívejte se na tuhle věc: Jak to zařídit, abych byl šťastný?
Štěstí je slovo. Je to chyták, háček s chutnou žížalou, na kterou se chytne každá ryba. Když odstraníte háček s návnadou, co zbyde?
Ryba ve vodě.
Co dělá ryba ve vodě? Tak honem, co dělá ryba ve vodě?! Pokud otevřete ústa, pokud si pomyslíte nebo řeknete byť jen půl slova, už jste to ztratili a jste mimo, jste jako ryba na suchu.
Co tedy dělá ryba ve vodě?!
Jak vést své děti k zodpovědnosti?
Přiznejte si to!
Kdo drží papírového draka, když je ryba ve vodě?? :)
Martin Wilczek 3. 9. 2014