Zaznamenal jsem zajímavou debatu týkající se práva ženy na potrat. A i když byli její účastníci probuzené bytosti s rozšířeným vědomím a mystickými zkušenostmi, uvědomil jsem si, že tomu nerozumí cele, že je to téma tak obtížné, že i lidem velmi otevřeným a citlivým uniká jeho jádro. Ach, ta práva žen! Jaký to oříšek pro muži řízený svět. Není to tak dlouho co ženy nebyly považovány za lidi, za osoby s vlastními právy - byly majetkem mužů, stejně jako děti. To se měnilo až v průběhu 20. století. Děti na to stále čekají. Ale k tématu:
Má mít žena právo na potrat nebo nemá? Odpověď najdete v článku.
Co je to svobodná vůle? Existuje vůbec něco takového? Naše zranění a vnitřní rozdělenost nás běžně vedou k tomu, abychom jednali ze strachu. Svobodná vůle je vůle svobodného člověka. Svobodný člověk je člověk vnitřně sjednocený, prostý osobního zájmu. Konáme-li ze svobodné vůle, nejedná se o akt vybírání a rozhodování, ale o rozhodnost. Víc se dočtete v článku.
Ukazuje se velmi zřetelně, že ústředním tématem podzimu a konce roku je autentická víra v sebe, ve svůj cit, v život.
To je nesmírně těžké místo pro každého člověka, protože jsme běžně hnáni hrůzou ze selhání a nejistotou pocházející z pocitu vlastní nedostatečnosti.
Čas roku Draka spěje ke svému konci a s ním se do popředí dostává to, co jsem avizoval na jeho začátku: Stín Matky. To je téma vnitřního Zrádce. Je to výzva, která nám zrcadlí cenu našeho pocitu bezpečí, a to, za co jsme ochotni se zradit či prodat svou duši.
Jedno krásné video mi připomnělo příspěvek, který svého času napsala má žena a týkal se porodu beze strachu. Inspirovala mě svým textem ke komentáři na téma, jak porod beze strachu ovlivňuje partner, otec dítěte. S odstupem jsem se rozhodl to téma ještě víc rozvést a podělit se s vámi o to, jak proměnit překážky v něco magického – nikoliv v příležitosti, v něco magického. Tento rozdíl je zásadní, jak uvidíte. A také se dočtete, co mají společného těhotenství a porod s rodičovstvím a byznysem, jak je všechny ovlivňuje strach a čemu je třeba věnovat pozornost, abychom vytvořili prostor pro to, čemu se říká magie a zázraky.
V naší druhové paměti je zásadní traumatický obraz, zkušenost autentického člověka - Boha, který byl zavražděn. Je to pravděpodobně jednou z hlavních příčin, proč se autenticitě, tj. božství, podvědomě vyhýbáme. Naše pozornost, jako druhu, se v důsledku zmíněného traumatu zaměřuje na falešný pocit bezpečí - který nacházíme v zástupných věcech jako je bohatství, sláva, postavení či moc. Svému poslání se můžeme vyhýbat téměř do nekonečna, ale nakonec nám zbývá jen jedna cesta k dospělosti a celistvosti. Více o tom v článku.
Pravdivost je v nehodnocení. Nejednou jsem od klientů slýchával: “Už se nepotřebuji víc učit, vím už dost.”, nebo “Teď si vystačím sám.” nebo dokonce “Nepotřebuji gurua”. Jako kdyby je někdo držel, jako kdyby tam byl někdo, kdo je hodnotí a od koho potřebují souhlas a potvrzení, že jsou dost dobří. Neuvědomovali si, že vždy byli svobodní, a tak si podobnými větami potvrdili jen to, čeho se báli a vběhli svému strachu přímo do náruče, aby s ním v nevědomosti mohli žít dál.
Krize středního věku je pozoruhodný, děsivý a současně numinózní (vůlí nekontrolovatelný) životní prostor. Když jej člověk rozpozná a uzná, uvidí najednou řadu souvislostí z jiného úhlu pohledu. A to nejen u sebe sama. Najednou je pochopitelná příčina potíží a nezdarů Jaromíra Jágra. Stane se zjevným, proč se Elonu Muskovi hroutilo podnikání s Teslou, proč spal jen za pomoci silných prášků a v továrně běžně trávil i 120 hodin týdně.
Život kolem nás je mnohotvárný a tajemný. Od nejútlejšího věku tento fenomén zkoumáme a učíme se ho. Ale kdo vlastně jsme my? Svět nabízí celou řadu lákavých odpovědí a možností, kým být a čím se stát, a s tím i řadu návodů na obsluhu a kontrolu zdroje našeho trápení. Můžeme se snažit o kontrolu nekontrolovatelného sebevíc, ale s Neznámem nejde smlouvat jako s prodavačem v obchodě. Je třeba do něj vstoupit, setkat se s ním. A hraní příběhových her je jednou z úžasných bran k takovému setkání.
Vzpomínám si, když jsem se v roli kouče potkal s jednou paní, která měla zájem rozvinout svou kariéru v Mary Kay a přála si vydělávat velké peníze. ... Její vzpomínka na minulost, kdy jí platili 160 000,- Kč měsíčně, byla jejím problémem. Přála si vědět, co má udělat a jak to má udělat, aby svého “cíle” dosáhla.
Téma volby je cyklické téma. Vždy se jednou za čas vrací, tak jako nyní. Jak velmi příznačně zmiňuje postava Nea z filmu Matrix: volba představuje problém. Právě ona je tím určujícím prvkem toho, zda jsme ovládáni a reagujeme nebo zda jsme svobodní – zda naše činy určují okolnosti nebo zda jsou důsledkem naší volby. Na první zamyšlení na tom není nic složitého. Ovšem už na ten druhý pohled se věci přestávají jevit tak jednoznačně.
...
Zdravím tě moudrý příteli.
Tak i já zdravím Tebe. Co pro tebe mohu udělat?
Prosím, řekni mi, co je podstatou bohatství a chudoby?
Podstatou chudoby je bohatství.
Tomu nerozumím – jako, že bohatství způsobuje chudobu?
Ne, bohatství je bohatství a chudoba je chudoba.
Dobrá, ptám se ale na materiální bohatství; Co je jeho podstatou?
. . .
O nedokončenosti, každodennosti a ne-postoji.
V člověku existuje aspekt, říkejme mu archetyp Architekta, který má sklon dokončit, vyrovnat a uzavřít každou rovnici (rozuměj situaci, událost). Touží vyřešit každou neznámou, kterou najde. To je však způsob, jakým se zároveň posiluje a rozmnožuje Stín. Je-li naším vnitřním procesem (Architektem) vyrovnán, je tím naplněn – tj. je replikován na druhou stranu rovnice. Stín je velmi lákavé sousto pro Architekta neboť úmyslně přichází nedokončený (a tedy nesnesitelně nedokonalý). A Nedokončenost – to je jiné jméno pro Stín.
Kontaktovat mě můžete na martin@martinwilczek.com nebo na čísle: +420 603 178 178.
