Vzpomínám si, když jsem se v roli kouče potkal s jednou paní, která měla zájem rozvinout svou kariéru v Mary Kay a přála si vydělávat velké peníze. Říkala, že když pracovala v korporátní sféře, vydělávala 160 000,- Kč měsíčně, a že teď se jí v MK ani zdaleka nedaří dosáhnout takového výdělku.

Její vzpomínka na minulost, kdy jí platili 160 000,- Kč měsíčně, byla jejím problémem. Přála si vědět, co má udělat a jak to má udělat, aby svého “cíle” dosáhla.

Doporučil jsem jí uvolnit se od její představy cíle. Byla to a stále je velmi silná ženská osobnost, měla výraznou a krásnou energii Královny, a tak jsem jí tu skutečnost připomněl a doporučil jí důvěřovat její ženské, inutitivní moudrosti - a zpomalit. Tomu však paní M. nechtěla a zřejmě v té době ani nemohla rozumět. Nedávalo jí to smysl. Vracela se pořád ke svému problému. Bojovala. Bojovala se svou vzpomínkou i se svou přítomností.

Dívala se na svůj problém a fixovala se na něj. Nechtěla se s ním smířit, požehnat mu a nechat ho odejít. Chtěla ho pokořit, zdolat - chtěla se dostat “nad něj” - vyvýšit se nad něj, přerůst ho a porazit. Tím jej však učinila součástí sebe samé. Problém vysoký jako hora - nedostatek ve výši 160 000,- Kč, spojený s bolestí z odmítnutí, zažitou velmi pravděpodobně už v lůně matky a otištěnou při jejím příchodu na svět.

A tak je to s mnohými z nás, s každým z nás. Žijeme a přežíváme jako sníh na vrcholu ohromné hory svých (potlačených) bolestí, vnějšně projevených jako "problémy".

Ale problém není možné “držet pod krkem” věčně a vyčerpávat se jeho neustálou kontrolou. Jakmile jej rozpoznáme jako potlačenou bolest, můžeme ho vzít na vědomí, prožít ho, požehnat mu.

Dejme tedy svému “sněhu na vrcholku hory” povolení roztát a stéct dolů do údolí, proměnit se v řeku a plynout mezi horami - ať už jsou z kamene nebo z problémů - zpět k moři.

Martin Wilczek