Pozoruji takový zvláštní trend v oblasti rozvoje podnikání, ale i osobního rozvoje a spirituality. Není úplně nový, ale přijde mi, že vystrkuje růžky čím dál víc. Má několik podob. Ta základní zní: "Můžete mít vše a můžete to mít hned." Nebo: „Dřív v Indii platilo, že jste museli pobývat s mistrem minimálně dvanáct let, než jste mohli být uvedeni do podstaty, ale to dnes není třeba.“ Případně: “Stačí jen …” správně dýchat, jíst, nosit barefoot, změnit si identitu - doplňte si cokoliv. Jinou podobou je, vzhledem k přetlaku služeb na trhu celkem pochopitelný, odklon od všeho vnějšího učení a vnějších učitelů jakéhokoliv rozvíjení sebe sama. Narativ zní: „Nepotřebujete nikoho a nic vnějšího, abyste byli sami sebou.“ Nebo: „Už mě nezajímají žádné formy spirituality, programy sebeovládání, rádci úspěchu, koučové, léčitelé, duchovní myslitelé ani aktivisté…“

Tak jak to vlastně je?

Už nějakou dobu rezonuje naší společností téma prezidentské volby. A jako každá podobná situace s sebou nevyhnutelně přináší konflikt, který proniká až na úroveň rodiny. Uvědomil jsem si, jak výrazný tento konflikt je, když jsem četl příspěvek na Facebooku, který začínal slovy: „Velmi mne rozhodil včerejší telefonát s mámou, když padla řeč na volby. Jakkoliv jsem věděla, že volila toho baziliška, tak zde to tvrdě narazilo ostatně jako obvykle.“ A v komentářích pod příspěvkem lidé sdíleli stejnou zkušenost s volbou, kterou udělali pro budoucnost svou a svých dětí a volbou svých rodičů. Co nám taková situace ukazuje? Co v ní můžeme vidět a co je vlastně skrytým poselstvím události, kterou na povrchu lze snadno vnímat pouze jako volbu prezidenta?

Co je to deprese? Jak s tím souvisí ztráta smyslu a co to znamená žít smysluplný život? Co má společného smyslové vnímání s vyprázdněním a utišením mysli? To jsou všechno zajímavé otázky, hodné prozkoumání. Odpovědi není třeba si pamatovat, protože je každý z nás ve svém nitru zná, ale občas je užitečné si je připomenout a navštívit opomenutá a potemnělá zákoutí své duše s rozsvícenou lampou.

Dnešní doba zvýrazňuje jedno z velkých a náročných témat lidské existence. Tím je postoj k násilí a agresi. Patří sem nejen šikana ve škole nebo v práci, ale obecně ne-respekt jakéhokoliv druhu, počínaje pasivní agresí a konče citovým, slovním nebo i fyzickým násilím. Co ale člověk může a má udělat, když se setká s agresí vůči své osobě, když se setká se zlem?

Zeptejte se sami sebe: Co mi chybí? Čeho a kde mám nedostatek? Co hledám? Co řeším? O co usiluji? A až si odpovíte, vězte, že zíráte do tváře prázdnoty.