Téma dnešního dne je zpomalení. Nejde však o pomalost jako protiklad rychlosti, ale o rytmus a tempo vlastního bytí. Jádrem tématu je zpomalení až k hranici, kde necháváme věci, aby se děly, aby přirozeně vyvstávaly. V tu chvíli upouštíme od snahy být činiteli, těmi, kdo do světa zasahují svou vůlí a chtějí něco dělat, ... řešit, být kdesi první nebo na čas.
Při zpomalení se také prodlužuje čas a ztišuje hluk a my se postupně přesouváme do bezčasí a do ticha. Tak člověk nachází čarovnou krásu v běžných věcech, obyčejných setkáních, v jinovatce na trávě, ve zvuku vlastních kroků. Tak člověk poznává věčnost. Myšlenky přestávají být otravné a proměňují se v tvořivé impulsy a vhledy, či zcela mizí.
Obzvlášť velkou výzvou, připadá mi, je uchovat si cit pro své tempo a bytí v prostředí, kde si lidé něčeho takového nejsou vůbec vědomi, kde se zmíněná kvalita neoceňuje či přímo neuznává a kde se, naopak, většina žene za nějakým cílem. Vyberte si sportovní tým, skupinu vojáků v online hře, kolegy v zaměstnání, spolužáky ve škole nebo konkurenty v podnikání. Zvolte si komunitu na Instagramu, YouTube nebo Twitch, vyzkoušet si to můžete kdekoliv. Zpomalit, nenechat se strhnout, najít své místo, svou roli a tempo a neopustit jej, ani kdyby se měl zhroutit svět. A když se ten svět zhroutí, i přesto, že jste byli přítomni a na svém místě, pak vám už neměl co dát. Vy však z jeho popela vyjdete posíleni, vaše tvořivá síla bude větší. A jednoho dne bude tak velká, že s ní stvoříte vlastní svět.
Martin Wilczek (leden 2019)