My lidé obvykle fungujeme ve zvířecí rovině, ve vibraci, jejímž základem je "kdo s koho", kde vládne potřeba přežít, instinkt zaútočit, utéct nebo hrát mrtvého. Žijeme v konfliktu. Soupeříme. Spoluprací v běžném slova smyslu rozumíme vztah založený na vzájemném naplnění osobních zájmů. Obchod, kdy každá strana z účasti, ze svého vkladu, něco má. To je její zisk. A tento zisk maximalizuje. Zkusili jste se někdy podívat na to, co nebo kdo je ten, koho obcházíte, když obchodujete?
Co hledáme ve spolupráci? Co hledáme ve vztahu? Většina z nás, nevědomě, hledá tímto způsobem bezpečí. Ale existuje bezpečí v nějakém typu vztahu? Můžeme jej nalézt v pracovním vztahu, v partnerském vztahu?
Spolupráce je ve svém jádru vyjádřením bytostné touhy po spojení. Je ironií, že se my lidé tak často spojujeme na základě pocitu nedostatku. Do zaměstnání či podnikání nás žene pocit nedostatku peněz, do toxických vztahů obava ze samoty, sláva a věhlas nás má ochránit před zapomněním. Je třeba uvidět, že každý osobní zájem vzniká z pocitu nedostatku, pocitu neúplnosti.
Spolupráce v pravém slova smyslu, autentická spolupráce, je realizací nadbytku. Má podobu spontánního činu vzájemného obdarování. Je možná právě a pouze v případě zániku osobního zájmu. Člověk se dává celku, stává se celkem. Není v situaci přítomen jako část, není oddělen a jeho role i míra jeho účasti se proměňuje, tak jako v partnerství, když se muž a žena prolínají v péči o děti, vaření či úklid. Taková spolupráce nevyžaduje a ani nemůže být formálně vymezena smlouvou, není “odsud posud” nebo od do, a současně je zjevné a jasné, jaká je role i míra účasti člověka v dané situaci.
Autentická spolupráce nepřináší lidem jen krátkodobé potěšení, jakým je vítězství nebo zisk, je zdrojem radosti. Utváří se při ní prostředí harmonie a souladu, místo, kam se i další lidé mohou přijít občerstvit, spočinout, léčit.
Klíčovou roli tu hraje schopnost vést. Člověk by měl přirozeně projevovat kvality nejvyššího typu vládce či mudrce v tom smyslu, v jakém se o nich zmiňuje Lao-'c v Tao te ťing.
Princip skutečné spolupráce je stejný jako u partnerství. Říkáme mu láska, známe jej jako hojnost. Autentická, naplňující spolupráce vzniká přirozeně se zánikem osobního zájmu. “To nemůžu nic chtít?”, napadne vás možná. “Existuje jiný zájem, než ten osobní?” Ano, existuje. Mohli bychom mluvit o autentickém zájmu, který rezonuje s vaší duší, s tím, co je nejvyšším vyjádřením vaší bytosti v daný čas. Obvykle je to spontánní pohyb a je v tom lehkost. Vnímáme to často jako hru i když jde o velké peníze. Je to spojení sil, realizace nadbytku, jež dává vzniknout něčemu novému, něčemu víc, co nás vede k transcendenci, ke znovuzrození.
V základní rovině je autentická spolupráce spoluprací se sebou samým - schopností růst, expandovat - vytvářet v sobě a tudíž i v prostoru kolem sebe prostředí hojnosti, klidu a míru. A to na všech rovinách. To je celé.