Zaznamenal jsem zajímavou debatu týkající se práva ženy na potrat. A i když byli její účastníci probuzené bytosti s rozšířeným vědomím a mystickými zkušenostmi, uvědomil jsem si, že tomu nerozumí cele, že je to téma tak obtížné, že i lidem velmi otevřeným a citlivým uniká jeho jádro. Ach, ta práva žen! Jaký to oříšek pro muži řízený svět. Není to tak dlouho co ženy nebyly považovány za lidi, za osoby s vlastními právy - byly majetkem mužů, stejně jako děti. To se měnilo až v průběhu 20. století. Děti na to stále čekají. Ale k tématu:
Má mít žena právo na potrat nebo nemá? Odpověď najdete v článku.
Co je to svobodná vůle? Existuje vůbec něco takového? Naše zranění a vnitřní rozdělenost nás běžně vedou k tomu, abychom jednali ze strachu. Svobodná vůle je vůle svobodného člověka. Svobodný člověk je člověk vnitřně sjednocený, prostý osobního zájmu. Konáme-li ze svobodné vůle, nejedná se o akt vybírání a rozhodování, ale o rozhodnost. Víc se dočtete v článku.
Ukazuje se velmi zřetelně, že ústředním tématem podzimu a konce roku je autentická víra v sebe, ve svůj cit, v život.
To je nesmírně těžké místo pro každého člověka, protože jsme běžně hnáni hrůzou ze selhání a nejistotou pocházející z pocitu vlastní nedostatečnosti.
Čas roku Draka spěje ke svému konci a s ním se do popředí dostává to, co jsem avizoval na jeho začátku: Stín Matky. To je téma vnitřního Zrádce. Je to výzva, která nám zrcadlí cenu našeho pocitu bezpečí, a to, za co jsme ochotni se zradit či prodat svou duši.
Jedno krásné video mi připomnělo příspěvek, který svého času napsala má žena a týkal se porodu beze strachu. Inspirovala mě svým textem ke komentáři na téma, jak porod beze strachu ovlivňuje partner, otec dítěte. S odstupem jsem se rozhodl to téma ještě víc rozvést a podělit se s vámi o to, jak proměnit překážky v něco magického – nikoliv v příležitosti, v něco magického. Tento rozdíl je zásadní, jak uvidíte. A také se dočtete, co mají společného těhotenství a porod s rodičovstvím a byznysem, jak je všechny ovlivňuje strach a čemu je třeba věnovat pozornost, abychom vytvořili prostor pro to, čemu se říká magie a zázraky.
V naší druhové paměti je zásadní traumatický obraz, zkušenost autentického člověka - Boha, který byl zavražděn. Je to pravděpodobně jednou z hlavních příčin, proč se autenticitě, tj. božství, podvědomě vyhýbáme. Naše pozornost, jako druhu, se v důsledku zmíněného traumatu zaměřuje na falešný pocit bezpečí - který nacházíme v zástupných věcech jako je bohatství, sláva, postavení či moc. Svému poslání se můžeme vyhýbat téměř do nekonečna, ale nakonec nám zbývá jen jedna cesta k dospělosti a celistvosti. Více o tom v článku.
