V tomto příspěvku nabízím odpovědi na otázky, se kterými jsem se setkal v souvislosti s archetypálním koučinkem. Věřím, že jejich zodpovězení může přinést hlubší pochopení a orientaci pro ty, kteří se chtějí o mém způsobu provázení dozvědět víc.
Q: Proč slovo archetypální?
Pojem archetyp a jeho role v archetypálním koučinku je široké téma, které by nejspíš stálo za samostatný článek nebo i knihu.
Užívám pojem archetypální koučink z několika přirozených důvodů. Jedním ze základních je skutečnost, že již od počátku své praxe s tímto pojmem pracuji. Když jsem pro svého klienta, na podzim roku 2006, poprvé definoval pravé jméno jeho nadání a ukázal mu jeho dynamiku, jež prokazatelně působila celým jeho životem, uvědomil jsem si, že se dá zjednodušit a představit současně také pomocí symbolu představovaného archetypem.
Dalším přirozeným důvodem je to, že na archetypální koučink lze jednoduše nahlížet jako na provázení člověka, které vědomě pracuje se skrytými vlivy. To, co jsem na počátku své praxe objevil intuitivně, muselo léty praxe uzrát a být vědomě prozkoumáno a nabyto jako živá, osobní zkušenost. Až po více než osmi letech praxe jsem mohl s určitostí říct, že má práce s archetypy je povahy jak intuitivní, tak současně i povahy vědomé.
Archetyp (neboli pravzor) lze pojímat jako určitý druh matrice. Je to energie, jež nás přesahuje a jež se neřídí zákony příčiny a následku tak, jak je známe a běžně vnímáme. Dá se říct, že archetyp je do jisté míry sám zdrojem příčin a následků. Můžeme říct, že reprezentuje skryté, nevědomé síly. Nabývá množství různých podob – existuje např. archetyp Otce, Matky, Dítěte, Oběti, Krále, Bojovníka atp.
Co znamená, že reprezentuje skryté síly? Skryté síly jsou vlivy, jejichž působení lze prokázat z jejich účinků, avšak nelze podat přímý důkaz o jejich existenci. Příkladem budiž existence lidského nevědomí nebo energetických kanálů a center v lidském těle. V něm najdeme lymfatický, cévní a nervový oběh, ale nenajdeme žádné fyzické stopy po energetických cestách – meridiánech. Přesto je jejich existence prokázána, a to právě díky jejich působení, kterého využívá celá řada lékařských oborů jako např. akupukntura.
Cítím archetypální koučink blízko hlubinné Jungovské psychologie. Jelikož jsem s ní však obeznámen jen pomálu, tak mohu spíš říct, že archetypální koučink vnímám jako idnividuální projev šamanismu v jeho nejpůvodnější podobě, v té formě, kterou jógini a sadhuové v Indii nazývali bhakti a kterou havajská tradice zná jako ho'oponopono. Není to však ani jedno ani druhé. Stejně jako ony se však dotýká skrytého a posvátného – a rozpoznává v nich i přítomnost a působení archetypů.
Otázka: Co archetypální koučink nabízí?
V konvenčním smyslu slova nabízí setkání, které představuje bezpečný prostor pro společnou cestu. Kdyby něco "nabízel", stal by se metodou či artiklem. Jeho smyslem je vytvoření prostoru pro rozpoznání vnitřních tlaků a jejich uvolnění.
Člověk v tomto prostoru objevuje nové cesty a rozpoznává souvislosti, které nejsou běžně dostupné, neboť jsou ukryté v nevědomí. Cílem je to, čemu říkám přemostění - tedy transformace. Tu nelze vyvolat o nic lépe, než vydolovat motýla z kukly. Její povaha je organická. Vyžaduje stav uvolnění a pravého důvěřování.
Q: Věnuje se archetypální koučink také stejným věcem, jako koučink klasický (např. systemický)? Lze jej využít např. také k rozvoji soft skills, time managementu apod. nebo se věnuje pouze té iracionální stránce věcí?
Archetypální koučink je slovo, které uvozuje určité hledisko a postoj. Kdyby byl metodou, mohl by se "něčemu věnovat". Na počátku jsem vyšel z osobní duchovní praxe a klasického koučinku, který má kořeny ve sportovním koučování, jež je, v první řadě, zaměřeno na zvyšování výkonnosti. Principy sportovního koučinku přenesli do oblasti managementu, osobnostního rozvoje a dalších pánové Tim Gallway a sir John Whitmore, se kterými jsem měl tu čest se osobně setkat.
Sportovní, systemický, manažerský či archetypální koučink nestojí proti sobě. Jsou to slova, která označují pozici pozorovatele a určují "typ a velikost hřiště". Je to podobné jako v systému jóg, kde např. hatha jóga (tedy fyzické tělesné pozice a cviky), spadá do skupiny tzv. nižších jóg a například džňána jóga (jóga poznání) je v systému považována za vyšší. Pojmy nižší a vyšší se v případě jógy váží k hmotě a způsobu dosahování jemnosti - procesu zjemmňování. Lze říct, že to samé platí v koučování.
Archetypální koučink je postoj velmi jemného přístupu i k hrubě světským a praktickým problémům - bez ohledu na to, zda zadáním je zlepšit prezentační dovednosti nebo zvýšit obrat firmy z 22 na 65 milionů. Jemnost zde má formu nezasahování. Problém není soupeř, kterého je třeba překonat, ale vzít na milost a na vědomí (doslova).
Otázka: Co archetypální koučink přináší?
Přináší nové konce a také nové počátky. Záleží na člověku a na situaci - co spolupráce přinese. Jedna věc je však esenciální - důvěra. Archetypální koučink vede k pravému důvěřování (tj. důvěřování sobě). Důvěřování vede k celistvosti.
V jistém smyslu slova se tedy jedná o dokončení (scelení) - spojení toho, co nebylo dokončeno a spojeno v duši a mysli. Naše racionální vědomí totiž udělá s tím, co odmítá, jednoduchou věc - uklidí to. Pomyslnou "díru" ve struktuře identity prostě zalepí. A časem na to zapomene. Vznikne racionalizace - tedy "důvod", proč se člověku nedařilo nebo proč něco "nejde" apod. Tento důvod však ponechá záležitost nedokončenou. Je pouze zalepena, aby nebyla vidět tak, jako není vidět rána na kůži schovaná náplastí.
Spolupráce vede k rozvinutí důvěry v naši schopnost vyléčit svá zranění a umožnit oné pomyslné "díře" v identitě se zacelit - tj. začlenit se do celku. Důsledkem toho je vynoření se zmíněné nové cesty, nového počátku a nových možností.
Q: Kdy člověk může potřebovat archetypální koučink? Kdy je vhodné se pro něj rozhodnout, a jak se to pozná?
Pozná se to podle neklidu. Uvědomění si svého neklidu je prvním krokem. Jiným případem může být situace, kdy konvenčním metodám a racionálnímu uvažování dojde dech. Když se např. nemůžete rozhodnout i přes všechna pro a proti, když už nevíte co dál a jak dál, když jste tzv. "vystříleli všechny náboje".
Tou prvotní hybnou silou směrem k setkání a spolupráci, může být vaše uvědomění si opakujících se konfliktů či scénářů, jako je např. opakovaná ztráta (odchod) partnera nebo opakované setkávání se s určitou situací (např. věčné začínání věcí bez dokončení atp.). Tento typ spolupráce může být velmi nápomocný v situacích stagnace, kdy se jeví, že se člověk nemůže hnout z místa, případně má pocit, že je v pasti, a i přes všechnu snahu nepřichází kýžený výsledek a pocit osvobození - tedy i při duchovní praxi!
Potřeba na kterou je archetypální koučinku odpovědí, vzniká a přichází obvykle ve chvílích, kdy člověk hledá "kam dál" nebo "jak z něčeho ven". Případně, když "už toho má dost". Ukazuje na hlubokou touhu po transformaci. Tato touha je oním často zmiňovaným "povoláním", tedy signálem, že nás něco volá, že jsme povoláni. Tím, kdo nás volá, je vždy naše duše.