Anotace: tento článek byl inspirován mnoha muži kolem mě.
Možná jste si všimli – dnes je to, zdá se, samá krize, všude. Stačí podívat se kolem sebe – na kamarády, klienty nebo známé. Na to, jak jedny zaživa doslova spolkla jejich rodina a slehla se po nich zem, jak jiní si myslí, že by měl víc studovat nebo víc "něco" jiného, třeba víc pracovat nebo vydělávat. Jít si zahrát fotbal často znamená vystavit se neustálému proudu stížností. Mnozí nemají čas, a když před ně postavíte přímý návrh, začnou kličkovat a couvat. Každý si chce dělat, co chce, ale přijmout odpovědnost a začít u sebe to už je pořádně vzácný úkaz! A k tomu všemu se od žen už standardně ozývá, že nejsou, že chybí praví muži.
Muži jsou, ale zmizeli pod hladinou vše zahlcujícího ženství – staly se z nich „baby“, jsou jako bláto. Zdá se, že i pro muže je dnes v módě být ženskou - ve smyslu být zšenštilý. Vypadá to, že je v módě se tak nějak plácat, vézt se a přežívat, jak to jde, jako kdyby to mužům i vyhovovalo! Podáte takovému "muži" ruku, a je nepřítomný – snaží se vám ji podat shora, nebo je leklý nebo ještě hůř, tiskne vám ji jako byste zažádali o svěrák. Když se mu otevře příležitost … začne váhat a pochybovat, místo aby jednal. Pozvete takové muže ke spolupráci nebo ke hře a oni – nemají čas. Vnímáte v tom tu leklost a apatii? Je to jako plavat v medu. Vzpomínám si, že Nietzsche ústy Zarathustry říká: „Vojáků vidím mnoho, kéž bych viděl mnoho válečníků!“.
Krize neslouží mužům. Muži slouží krizi. A jakmile si to uvědomí, je s ní amen. A to platí pro politiku, pro práci a podobná témata či oblasti. Muži jsou stavěni na jedinou věc – na čin. A skrze svůj čin spějí k vítězství. Muž a vítězství jsou jedno! Avšak zvítězit je třeba především a na prvním místě sám nad sebou, nad vším temným ženským a zrádným v sobě. Žena ale není nepřítel, tím je zženštilost. Není vnějších nepřátel, jen vnitřních.
Na mnohých mužích se jeví, jako by nás doba nebo kultura obírala o možnost vítězit – o tuto jedinečnou mužskou výsadu – a tím i o radost. A tak se s vítězstvím alespoň virtuálně spojujeme při sledování fotbalových zápasů či jiných sportů. To je však virtuální svět – svět televizních přenosů a zpráv. V tom našem světě, v tom bezprostředním kolem nás, vidíme místo činů a vítězství často pouze váhání, přešlapování a chození kolem horké kaše, svět plný nejistot a pochybností, plný politikaření či agrese, kde se z válečníků stávají obchodníci a ze lvů mrchožrouti. Tento svět je zahlcený jinovou energií, je plný potlačeného stínového ženského aspektu. Krize, všimněte si, je, možná jen shodou okolností, ženského rodu.
Slovo komunikace je také ženského rodu. Ke komunikaci jsou stvořeny ženy. A jim náleží sláva. Čin je slovo mužského rodu, k němu jsou stvořeni muži. A k činu a k muži náleží vítězství.
K vítězství je potřeba sebevědomí – tj. energičnost, lehkost a přímočarost. Pokud máte chuť něco udělat a neuděláte to, znamená to, že jste se dostali nevědomě pod vládu svých těžkých ženských energií, ztrácíte vědomí a s ním i mužnost a jasnost. Muž, jangová síla, se manifestuje mimo jiné jako světlo, rozhodnost, moudrost a soucit.
Zaznamenávám kolem sebe, jak muži řeší, zda jsou dostatečně mužní. Vidím vycházet knihy o mužství a o jak být mužem. Dobrý Bože! Muž nepotřebuje NIC navíc, aby byl mužem! On už JE mužem! Podívejte se na malé kluky – pochybuje někdo z nich, že je kluk? Ptá se, zda-li je dost klukem? Samozřejmě, že ne! Koho by vůbec napadla taková hloupost, taková – pochybnost? Tak jak to, že to muže potkává, když jim je dvacet, třicet let a víc? A jak to, že se před tím mnozí schovali tak, že je to ani nepotká a nenapadne? Když se vám chce čůrat, co uděláte?! Jdete a vyčůráte se! Přemýšlíte o tom? Váháte, zda ano či ne? Váhá malý kluk? Nikoliv. Jen to udělá. Konec, nazdar! Hotovo.
Na kluka, který vyroste v muže, čeká ve světě žena – a to doslova i symbolicky. Představuje nerozpoznanou, temnou stranu jeho síly. Je tím, co je nepoznané, a tedy to, z čeho jde strach. Žena, jinová energie, je-li v nerovnováze, reprezentuje chaos, tmu, stín, negativitu, váhavost, nerozhodnost, vinu. Když píši, že muže čeká ve světě žena, nemám na mysli jen fyzickou ženu, ale vůbec ženský aspekt. Jít do boje je snadné, vydržet námahu a snášet únavu je snadné, potit krev a drtit písek mezi zuby – to všechno muž zvládne, ale porazit vinu, pochybnost nebo nerozhodnost? Nepodlehnout vábení moci nebo peněz, nepodlehnout pohodlí a jistotě dobrého bydla? Ustát manipulaci a touhu po souhlasu? Není (vyjma stáří) strašlivějších nepřátel!
A úkolem muže je tento mrak, tuhle mlhu plnou stínů projít tak, jako světlo prochází tmou. Projít ji, aniž by jí uchopoval – tak jako se praktikuje meditace vhledu (vipassaná), kdy se myšlenky objevují a zanikají, plují jako mraky po obloze vědomí a meditující je vidí a nezasahuje do jejich vznikání a zanikání. To může být zpočátku obtížné, ale meditace je legrační dětská hra oproti stejné výzvě, kterou představuje náš hrubohmotný projevený svět plný povinností, hranic, očekávání a podmínek.
Muži milují hru. A muži si mají hrát. I válka vznikla z hraní. Válka byla původně hrou. Etymologicky má slovo válka původ ve hře neboť se týkala "zmatení soupeře" za účelem vítězství (srovnej "war" a "win"). Až později z toho zmizela hra – a zůstala jen válka. Zmizelo světlo muže (jangu) a zůstala tma ženy (jinu) - svět v nerovnováze a konfliktu.
Skoro to vypadá, že za vše zlé mohou ženy a ženská, jinová energie. Samotná tato myšlenka je však opět jinovou, ženskou pastí – je mylná. Muž nechť si je vědom skutečnosti, že vše dobré i zlé povstává a pochází od ženy. Jak je to možné? Je to dáno skutečností, že jin (ženská síla) je plodivá síla a jang (mužská) je tvořivá síla. Je však nakonec na muži, zda uchopí to zlé či to dobré a na co zaměří světlo své bdělé pozornosti. Zda konfliktům, krizím, špatným pocitům nebo zda ji bude věnovat dobrým pocitům, řádu a tomu, co má ducha a je tedy projevem úplnosti.
Potom může skrze oddanost a jemnost ženy povstat a důsledností a soucitným činem muže rozvinout se a utvořit svět, o kterém si zatím necháváme jen zdát.
Napsal jsem už dříve, že muž potřebuje ženu. To je třeba správně pochopit. Skutečností je, že pro muže je požehnáním, potká-li pravou ženu. Teprve skrze ni, se stává úplným. Neboť muž v sobě nese ženu – úplnou ženu – ryzí ženskost, chcete-li. Je člověkem nesoucím dar. Ten dar je určen jí – ženě. Až když potká ženu schopnou přijmout celý jeho dar, stává se úplným mužem. Je osvobozen od toho, co nesl a je volný. Vždy byl mužem, ale nesl dar, symbolické břímě. Jakmile dar předá a jakmile je současně jeho dar plně přijat, může se radovat.
Jak vám už jistě dochází, celá ta věc má ještě jednu stránku: také on, muž, má za úkol přijmout dar – od ženy. Neboť nese-li muž celé ženství, nese žena dar v podobě mužství a také ona jej touží předat a doufá v tom, aby byl přijat ve své celistvosti a velikosti.
A ten dar, je něco jako pták v dlaních, jako motýl. Jakmile je předán, zmizí. Vlastně není nikoho, kdo by co předal a nikoho, kdo by co přijal. Najednou je to zjevné. Ona vždy byla plně ženou a on byl vždy mužem. Tím skutečným darem, oním motýlím zázrakem, je ta zjevnost – muže v jeho vítězství, ženy v její slávě.
A když se život stane zjevným – můžeme si začít spontánně hrát. Říká se tomu žít, přetékat energií, zahořet, létat, milovat.
Martin Wilczek
(prvně uveřejněno 9. 8. 2013)